Dynamický rozsah je problematika, která zajímá asi nejen mě. Po přechodu z analogové fotografie (kinofilm a spol.) na první digitální fotoaparáty začal být tento problém dost řešen, podle všeho ale asi ani analogové fotoaparáty nemohou soutěžit s lidským okem. A jsou vlastně i dnešní moderní digitální zrcadlovky s velkými čipy stále horší než běžné kinofilmové SLR? A jak je to s tím okem? A co pak finální zobrazení, které bude stejně často na počítači či k počítači připojeném monitoru?

Na některé otázky (i ty bez otazníků) už jsem odpovědi našel, v další odpovědi a nasměrování doufám v tomto tématu.
Téma neřeší problematiku HDR fotografie získané v počítači a tone mappingu, na toto téma diskutujeme už zde.

Dynamický rozsah v digitální fotografii

(článek pěkně ukazuje obtížené situace vyžadující vysoký dynamický rozsah a popisuje možnosti digitálního fotoaparátu, skeneru a lidského oka - dozvíte se mj. např., že díky přizpůsobivosti panenek světlu je DR lidského oka asi 24 f-stop, kdyby se počítal jediný krátký okamžik, pak asi 10–14 f-stop)

http://www.cambridgeincolour.com/tutorials/dynamic-range.htm

Šum, dynamický rozsah a bitová hloubka u DSLR
http://theory.uchicago.edu/~ejm/pix/20d/tests/noise/index.html

Občas lehce protichůdné měření dynamického rozsahu

DxO Labs DxO Mark
(v záložkách jsou grafy závislosti dynamického rozsahu na ISO, ale i v porovnání vidíte hned i nejlepší dosažitelný DR)
http://www.dxomark.com/index.php/eng/Image-Quality-Database

DxO Mark zde dávám úmyslně, protože se nabízí otázka metodiky měření dynamického rozsahu. V DxO Marku takřka vždy platí, že co se DR týče, tak kompakt/EVF < APS-C DSLR < fullframe (výjimkou jsou speciální fotoaparáty jako Fujifilm FinePix S5 Pro, která díky Super CCD SR má vyšší dynamický rozsah než jakýkoli fullframe i větší snímače). DR kompaktu a starší/horší v tomto ohledu DSLR je vždy kolem čísla 10 či 10,5, lepší DSLR v tomto ohledu mají třeba kolem 12 stop. DR se měří na RAWu. Čísla z DxOMarku poměrně sedí na slovní komentář k DR na DPreview.

Proti tomu jdou výsledky z webového magazínu DigiArena (a časopisu DIGIfoto), které naopak favorizují lepší EVF/ultrazoomy přes mnohými APS-C. Využitelný DR (nevím, zda měřeno v JPEGu) je u EVF jako Panasonic FZ-50, Fuji S6500fd/S100fs kolem 6,6-7 EV, kdežto u APS-C DSLR povětšinou nižší (pod 6 EV). Typické (a zřejmě správně naměřené) je ořezávání světlých odstínů (highlights) u kompaktů (od 2 EV výše, u DSLR často až od 2,5 EV). Naopak velmi vysoký se zdá DR ve stínech (u S6500fd až do -4,7 EV). Například v recenzi Nikonu D60 a Pentax K200D má první DSLR dynamický rozsah dle měření DigiAreny -3,3 až 2,3 EV, Pentax s funkcí D-Range pak -4,3 až 2,3 EV. Olympus E-520 vykázal DR -4,5 až 1,6 EV. Teprve až Nikon D90 se zapnutou funkcí D-Lightning (bez ní nikoli) předčí zmíněné EVF.

Zvláštní fotoaparáty/čipy pro vyšší dynamický rozsah

Fujifilm Super CCD SR
(dvě fotodiody, jedna pro normální a tmavé odstíny, jedna méně citlivá pro světlé, výsledné rozlišení z 12 milionů pixelů je pak 6 Mpx)
http://www.dpreview.com/news/0301/03012202fujisuperccdsr.asp

Fujifilm Super CCD EXR
(sejme dvě fotografie současně, jednu s nižším a jednu s vyšším ISO a kombinací obou rozšiřuje dynamický rozsah - poslední modely pro DR400% nebo snad dokonce DR800% (je to jen označení Fujifilmu, nikoli skutečný osminásobný nárůst absolutní hodnoty DR) už při ISO200 - poslední generace Super CCD HR v kompaktu F100fd a EVF S100fs uměly tuším DR400% právě při ISO400).
http://www.dpreview.com/news/0809/08092210fujifilmexr.asp

Sigma Foveon
Snímač nemá R, G, G, B pixely v Bayerově uspořádání, ale namísto toho každý umí RGB díky předřazeným filtrům podobně jako analogové fotoaparáty.
http://www.foveon.com/article.php?a=67

Kombinaci dvou fotografií pro vysoký dynamický rozsah nabízí i nějaké novější modely kompaktů od Ricohu, zmínku jsem našel taky u nedávno oznámených DSLR Sony Alpha A500 a A550.