Tyto řádky jsou věnovány především začátečníkům, kteří koketují s myšlenkou o nákupu zrcadlovky, nebo jí již mají a rozmýšlí, kterému žánru se věnovat. Jakmile jednou kouzlu krajinářské fotografie propadnete, jste v dobrém slova smyslu ztraceni.

Fotoaparát

Hned v úvodu tedy pominu všechny digitální kompakty, i když netvrdím, že nestačí. Jejich hlavní nevýhodou je malý čip a ve většině případů absence RAW formátu.
Výrobci se neustále předhánějí, kolika megapixely právě jejich výrobky disponují, věřte však, že jde jen o mýtus a reklamní tah těchto firem, jak na nás chrlit jednu zrcadlovku za druhou… Faktem je, že čím více jednotlivých pixelů snímač o stejném rozměru obsahuje, tím více také šumí a právě šum je u krajinářské fotografie více než kde jinde nežádoucí.

Drtivé většině z Vás doporučuji aps-c zrcadlovku (aps-c je označení pro velikost obrazového snímače – 1,5 až 1,6 krát menší nežli je velikost filmového políčka). Funkce jednotlivých těl fotoaparátů jsou napříč všemi značkami podobné. Pokud jde o výrobce, vybíral bych především s ohledem na dostupné příslušenství a to mají ve svém portfoliu nejširší jednoznačně známé firmy Canon a Nikon. Samozřejmě ale netvrdím, že s jinou firmou byste šláply vedle.

Pokud se chcete věnovat krajině opravdu vážně, nebo disponujete neomezeným finančním rozpočtem, pak je tu ještě možnost full-frame zrcadlovek (snímač o velikosti kinofilmového políčka 36 ×24 mm). Jejich výhodou je větší optická kvalita, to se však na ceně výrazně projeví.

Shrnuto a podtrženo:
Full-frame zrcadlovky sice lákají, ale je třeba se zamyslet nad tím, zda jste ochotni nosit sebou takto těžké těla (objemnější a bytelnější konstrukce se projevit prostě musí). Potom si také objektivně řekněte, kolik opravdu velkých zvětšenin za rok uděláte? Velkou zvětšeninou myslím formát 1metr a více. Uvědomíte si, že drtivá většina fotografií zůstane pouze v elektronické podobě a těch několik málo vyvolených, které půjdou do tisku, se stejně takovýchto rozměrů nedočká. Obecně lze říci, že je lepší investovat větší sumu do objektivů, které Vám při slušném zacházení vydrží desítky let, nežli do těla fotoaparátu. Ten ač budete chtít nebo ne, za pár let vyměníte.

Objektivy

Objektivy jsou tvořeny soustavou čoček, proto tak rychle v tomto digitálním boomu nestárnou a doporučuju zde investovat co nejvíce prostředků. Důležitými vlastnostmi jsou hlavně kresba, ostrost, chování v protisvětle, vinětce, světelnost a podobně. Nebudu zabíhat do detailů, v každém dobrém obchodu s foto technikou Vám musí být schopni vše vysvětlit. Pouze varuji před velmi levnými setovými objektivy, u kterých se většinou vyskytují ve velké míře všechny výše vyjmenované optické vady.

Jaký tedy zakoupit? Pominu-li optické vlastnosti, důležitým faktorem je ohnisková vzdálenost. Ideální stav by byl, mít pevná skla kvůli jejich perfektním vlastnostem. Ty jsou však drahá a zřejmě bychom sebou potřebovali při výpravách nosiče. Jediným kompromisem proto jsou zoom objektivy. Pro krajináře je téměř nutností širokoúhlý objektiv. Na aps-c zrcadlovku mohu vřele doporučit například Tokinu 12-24mm F4 se kterou jsem dlouho pracoval a byla téměř bezchybná. Samozřejmě na trhu je nepřeberné množství skel, toto je jen můj názor. Obecně doporučuji širokáč pro aps-c zrcadlovky s ohniskem začínajícím alespoň na 12ti, ideálně na 10ti milimetrech. Je to právě z důvodu crop faktoru způsobeného menším čipem.

Na full-frame těle se mi osvědčil Canon 17-40mm F4 L, je dostatečně široký a má perfektní kresbu. Dříve nebo později však budete také potřebovat i delší ohniska. Doporučuji se velkým obloukem vyhnout extrémním telezoomům typu 18-270mm, kde je tento rozsah ohniskových vzdáleností opět tvrdě vykoupen optickými vadami.
Osvědčil se mě rozsah 70-200mm, pokud zatoužím po snímání nějakého detailu či vzdálenějšího objektu. Objektiv Canon 70-200mm F4 L nosím tak jako širokáč neustále u sebe. Mám tak pokryta téměř všechna ohniska.

Pokud Vám zbude pár zlaťáků, určitě investujte do pevné padesátky. Například Canon 50mm F1.8 je díky své velmi nízké ceně k nezaplacení a můžete si sním opravdu vyhrát, díky jeho hloubce ostrosti. Poslouží také jako velmi dobré portrétní sklo.

Investice do objektivů každopádně Vaši peněženku pořádně provětrá, nemáte-li dostatek financí, nezbývá než se ohlédnout po méně kvalitních sklech. Opět platí, že pokud nehodláte tisknout velké zvětšeniny, jde to i s levnějšími skly. Pravdou ale je, že právě snímky krajiny si žádají perfektní kvalitu a velké formáty tisku, až poté pořádně vyniknou. Je to sice otřepaná fráze, ale nezbývá než s ní souhlasit.

Filtry

Dalším nezbytným nádobíčkem, které by v brašně krajináře chybět rozhodně nemělo, jsou fotografické filtry. Výrobci nás samozřejmě bombardují jejich nepřeberným množstvím, faktem ale je, že v podstatě potřebujeme jenom dva.

Polarizační filtr je nezbytný a mám jej nasazený prakticky pořád. Sundám jej jen v případě snímání panoramatických snímků. A k čemu je dobrý? Především ztmavuje oblohu, odstraňuje odlesky z vodní hladiny a kovů a zvyšuje saturaci. Ale pozor, neúčinkuje vždy. Když snímáte proti nebo naopak po směru slunečních paprsků, jeho účinek je nulový. Nejvíce se projeví kolmo na svit slunečních paprsků.

Druhým z pomocníků je šedý přechodový filtr. Často se totiž stává, že rozdíl mezi světlou oblohou a tmavým popředím čip nezvládne a vzniknou tak přeexponovaná či naopak podexponovaná místa. Přechodové filtry se vyrábí v denzitách 0.3, 0.6, 0.9 a to s tvrdým či jemným přechodem. Pro začátek doporučuji spíše ty s přechodem jemným.

Ani filtry nejsou levnou záležitostí, osobně používám u přechodových značku Hi-tech, ty jsou opravdu neutrálně šedé a nebarví tak, jako například Cokiny. Polarizační doporučuji B+W či Hoyu.

Stativ

Krajinu nelze bez tohoto pomocníka seriózně fotografovat, s tím se musíte smířit. Výběr stativu není jednoduchý. Základním parametrem je jeho nosnost, zde bych si u údaje uváděné výrobcem nechal ještě dostatečnou rezervu. Levnější variantou je zakoupit stativ i s hlavou, dva roky jsem s aps-c zrcadlovkou používal Velbon Sherpa 600R. Samozřejmě nejlepší variantou by byl karbonový stativ pro svou nízkou hmotnost spolu s některou z kvalitních hlav, ovšem to už se opět hravě přehoupnete přes 10 000 korun… Přesto, na stativu nešetřete.

Možná jste si povšimly, že jsem nepsal o stabilizaci objektivů. Bylo to právě proto, že aparát téměř vždy stavím na stativ. Je to především proto, že nejlepší světlo je při východech a západech slunce a tam byste z ruky ostrý snímek kvůli nedostatku světla prostě neudělali.

Malá rada na závěr. Doporučuji pořídit malou vodováhu do sáněk blesku. Je až neuvěřitelné, kolik je na internetu k vidění fotografií s kácejícím se horizontem. Samozřejmě můžete horizont srovnat až doma v nějaké z fotoeditorů, ztrácíte však následným ořezem cenná data.

O fotografické technice by se dala napsat celá kniha, toto je jen velmi krátký souhrn toho nejdůležitějšího. Pokud se jedná o konkrétní modely fotoaparátů a objektivů, stačí zapátrat na internetu. Za pár minut najdete nepřeberné množství recenzí a už jen stačí vybrat ten správný kousek.

A nezapomeňte, že dobrou fotografii nedělá špičkové technika, nýbrž kreativita fotografa!

Za poskytnutí článku děkujeme Michalu Baladovi