Bílá vápencová skaliska se tyčí nad okolní rovinatou krajinou, pod věčně rozpáleným sluncem – které tomuto místu dalo pojmenování – se daří teplomilným druhům, které jinde v České republice nenajdeme, a zříceniny středověkých hradů skrývají tajemství minulosti. To je Pálava, chráněná krajinná oblast na nejjižnějším cípu Moravy.

Vápencová bradla Děvína

Krajinou dominantou oblasti jsou vápencová bradla – druhohorní korálové útesy, které sem doputovaly z území dnešního Slovenska. Nejvyšší bod Pálavy, Děvín (550 m n. m.), převyšuje okolí o 400 m a jeho stěny jsou leckde kolmé. Tak jako u několika dalších pálavských hor je na jeho vrcholu plošina – zřejmě důsledek erozní činnosti dávné mořské hladiny.

Západ slunce z Děvína

Po vystoupání na vrcholovou plošinu se otevře pohled na velkou část jižní Moravy, s dominantní plochou vodního díla Nové Mlýny. Tato přehrada, budovaná v letech 1975 až 1988 zaplavila přes 32 km2 zejména lužního lesa a stala se významnou zásobárnou vody v jinak suché oblasti. Na obzoru, v místě zapadajícího slunce, jsou za jasných dnů vidět chladící věže JE Dukovany.

Naučná stezka Děvín

CHKO Pálava je protkána hustou síti turistických i cyklistických tras včetně několika naučných. Kromě vinařských, spojujících významné vinohrady a sklepy, to jsou NS Turold a především NS Děvín, jejíchž 15 zastavení bylo vybudováno na nejoblíbenějších trasách v NPR Děvín-Kotel-Soutěska.

Dívčí hrady

Dívčí hrady, nazývané také Děvičky, jsou významnou dominantou, tyčící se nad Pavlovem. Postaveny byly roku 1222 k ochraně obchodní stezky. Za třicetileté války byl hrad obsazen Švédy, kteří jej po svém odchodu zapálili a tím odsoudili k zániku.

Skalní stěny Soutěsky

Výslunné jihozápadní svahy a skaliska v NPR Děvín-Kotel-Soutěska poskytují vhodné podmínky teplomilným stepním druhům, jako jsou kavyly, kosatce, písečnice velkokvětá nebo ze zástupců hmyzu stepník rudý, kobyla ságo, kudlanka nábožná či jasoň dymnivkový. Vysoko ve skalách hnízdí sokol stěhovavý nebo raroh velký.

Pálava od Sirotčího hrádku

Nižší polohy mezi jednotlivými skalními bradly jsou obdělávány, přičemž více než 15 % plochy CHKO zabírají vinohrady. Vínu se zde daří díky příznivé kombinaci geologických a klimatických vlivů. Nejoblíbenějšími odrůdami jsou Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Sauvignon, z modrých Frankovka. Původní místní odrůdou je Pálava, vzniklá křížením Müller Thurgau a Tramínu červeného.

Svatý kopeček u Mikulova

Původně se tomuto vrchu říkalo Taneční či Venušina hora, ale po epidemii moru v roce 1623 zde byla postavena kaple Sv. Šebastiána a zvonice spolu s poutní cestou, což dalo kopci současný název. V září se zde konají poutě se sochou Černé mikulovské madony.

Vrch Pálava od Klentnice

CHKO Pálava byla založena v roce 1976 na rozloze 76 km2. Kromě Pavlovských vrchů zahrnuje i Milovickou pahorkatinu, část nivy Dyje či Valtické pahorkatiny. V roce 1986 byla zařazena do sítě mezinárodních biosferických rezervací UNESCO. Představuje ukázku harmonického souznění lidské aktivity s původní přírodou, přestože ne vždycky tomu tak bylo. Vápenec se na několika místech, například na Turoldu nebo vrchu Pálava, těžil a v důsledku toho byly zničeny některé krasové fenomény.

Sirotčí hrádek

Sirotčí hrádek, respektive jeho pozůstatky, se vypínají na skalním bradle Růžového vrchu, ležícího v NPR Tabulová nad obcí Klentnice. Ze zříceniny se naskýtá pěkný pohled na hlavní masív Pálavských vrchů s kopci Pálava, Obora a Děvín.

Za poskytnutí článku děkujeme serveru