HDR úprava fotek se stáva čím dál populárnější a často bývá využívána k vytváření „omalovánek“, nejspíš z tohoto důvodu se lze v diskuzích občas setkat s opovržením vůči HDR. Cílem HDR technologie je však zprostředkovat divákovi focenou scénu co nejpodobněji tomu, jak by ji viděl vlastníma očima.

Lidské oko dokáže vnímat dynamický rozsah kolem 20 EV, snímací čip zrcadlovky zvládne kolem 11 EV, monitor zobrazí zhruba 9 EV. Veličina EV vyjadřuje rozdíl jasu mezi nejtmavší a nejsvětlejší částí scény, zvýšení EV o jednotku znamená zdvojnásobení jasu (množství světla). Krajina za slunečného dne má dynamický rozsah (kontrast scény) kolem 15 EV – lidské oko bez problémů vnímá zároveň předměty ve stínu i na slunci, snímací čip fotoaparátu to však nezvládne, stejně jako monitor nedokáže takový rozsah EV zobrazit.

HDR technologie se tedy musí vypořádat nejenom s omezeným dynamickým rozsahem snímacího čipu, ale především s malým dynamickým rozsahem monitoru či papíru.

Jak vzniká HDR fotografie

Následující příklad ukazuje princip zachycení scény s vysokým dynamickým rozsahem a její převod na médium s nízkým DR (monitor, výtisk), tak aby divák získal co nejrealističtější dojem. Převod HDR obrazových dat na médium s nízkým dynamickým rozsahem se nazývá tonemaping a svou podstatou odpovídá tomu, jakým způsobem s barvami a kontrastem pracují malíři.

Vyfocená krajina se nevleze do dynamického rozsahu čipu, na histogramu vidíme, že světla jsou ořezaná. Většina obrazové informace je na okrajích histogramu. Obloha je přesvětlená, země příliš tmavá, takhle lidské oko krajinu nevidí.

Abychom získali celý dynamický rozsah, krajinu vyfotíme nadvakrát (exponováním na stíny, pak na světla). Získáme tím i daleko kvalitnějšího prokreslení světel a stínů. Lidské oko zvládne takhle vnímat světla i stíny zároveň.

Při zkombinování těchto dvou částí dojde ke kompresi dynamického rozsahu, na histogramu se to projeví tím, že většina obrazové informace se přesune doprostřed. Lze si to představit tak, jako byste měli dvě hromádky písku na kraji pískoviště (nalevo stíny, napravo světla) a pak je shrnuli blíž k sobě.

Poslední krokem je lokální zvýšení kontrastu. I při zatažené obloze je v krajině kontrast mezi nejtmavším a nejsvětlejším místem několikanásobně vyšší, než jaký kontrast dokáže zobrazit monitor, proto na monitoru vypadají fotky krajiny se zataženou oblohou velmi nevýrazně a jsou většinou bez úprav nepoužitelné. Lokální zvýšení kontrastu dokáže vyvolat dojem, že kontrast je podobně vysoký jako v krajině.

Na tvorbu plnohodnotných (složených z několika expozic) HDR fotografií  existuje řada nástrojů např. notoricky známý Photomatix, Photoshop má příkaz Spojit do HDR (Merge to HDR).

Převod do HDR ve Photoshopu

Příkaz Spojit do HDR se nachází v menu: Soubor > Automatizovat > Spojit do HDR. V první části průvodce se vyberou soubory ke spojení, doporučuji zaškrtnout volbu “Pokusit se automaticky zarovnat zdrojové obrazy”, ušetří to práci se zarovnáváním jednotlivých snímků, pokud jste je fotily z ruky.

V dalším kroku je důležité zvolit bitovou hloubku buď 8 nebo 16 bitů – doporučuji 16. Pokud byste nechali výchozích 32 bitů dojde k vytvoření souboru ve formátu Radiance HDR, který slouží k uchování HDR dat, cílem tohoto tutoriálu  je ale konverze HDR dat do normálního obrázku. Nastavením bílého bodu není nutné se zabývat, slouží k vytvoření náhledu pro Radiance HDR soubor.

V posledním kroku jsou nabídnuty různé způsoby HDR konverze, nejlepší možnosti ovlivnění výsledného obrazu poskytuje volba “lokální přizpůsobení”, kde se dá obraz vyladit i pomocí křivek. Na rozdíl od Photomatixu nemá Photoshop tak velké možnosti nastavení tonemapingu a výsledek může být nevýrazný, proto je potřeba obrázek doladit dodatečnými úpravami – v podstatě udělat tonemaping ještě jednou, jak ukazuje následující postup.

Jak snadno realizovat tonemaping ve Photoshopu

I když se scéna vejde do dynamického rozsahu čipu a není nutné fotit na několik expozic, i tak je tonemaping potřeba, kvůli malému dynamickému rozsahu monitoru či papíru. Tonemaping výrazně pomůže především u krajin se zamračenou oblohou, kde je velký rozdíl mezi jasem oblohy a země. Photoshop (od verze CS výš) má nástroj se kterým je základní tonemaping otázkou minutky.

Postupuje se podobně jako v případě plnohodnotného HDR, nejprve se pomocí nástroje Stíny/světla (Obraz > Úpravy > Stíny / světla)  zkomprimuje dynam. rozsah, tak abychom obrazová data dostali doprostřed histogramu a poté pomocí křivek zvyšíme kontrast mez středními stíny a světly. Tahle mini procedura dokáže vylepšit vzhled téměř každé fotky a přiblíží ji více skutečnosti.

Za poskytnutí článku děkujeme serveru